Lake Maggiore

Pohledy na hory v dálce vytvářejí pohádkovou atmosféru. Každé z městeček, která na sebe rychle navazují, má něco svého. Lago Maggiore nabízí širokou škálu míst k návštěvě: Aronu s duší spíš obchodní, Stresu, cíl elitní turistiky, Baveno, dávné lázně a dnes idylické letovisko, Verbanii, turistické, politické a správní centrum, a Cannero Rivieru a Cannobio, oblíbená místa zahraničních návštěvníků.

Je tu mnoho ostrovů, velkých, malých i maličkých; nejznámější z nich patří k souostroví Boromejských ostrovů: Isola Madre, Isola Bella a Isola dei Pescatori. Všechna tato místa se vám vryjí do paměti svou prostotou a přímým charakterem, který je vlastní i místním lidem: zdrženlivým a uzavřeným, ale pohostinným.

Lago Maggiore, jezero fluvioglaciálního původu, obklopuje Předalpí, které ho rámuje a vytváří nádhernou souhru barev a odstínů odrážejících se ve vodě. Jezero bylo známé už ve starověku: Římané mu říkali lacus maximus, protože bylo větší než okolní jezera.

Dlouho bylo považováno za největší jezero, ve skutečnosti je však druhé největší v Itálii co do rozlohy (po Lago di Garda) i hloubky (po Comském jezeře). Je dlouhé 66 km a táhne se od Piemontu a Lombardie až do Švýcarska, od nížiny po věnec alpských vrcholů Ossoly. Vodou ho napájejí řeky Ticino a Toce a leží v nadmořské výšce 193 m.

Severní část jezera s Asconou a Locarnem patří Švýcarsku, italská část se dělí mezi provincie Varese, Verbano-Cusio-Ossola a Novara. Oba břehy, západní a východní, se od sebe velmi liší. Západní, piemontský, byl po staletí cílem vytříbené a elegantní turistiky, kdežto východní, lombardský, je turisticky méně využívaný.

V polovině 15. století získal území kolem jezera v léno šlechtický milánský rod Borromeů, který si ho vybral za místo letních pobytů a založil tak tradici, jež trvá dodnes.

Oblast jezera byla klasickým zdrojem inspirace pro literáty, malíře a umělce, hudebníky a spisovatele z celé Evropy, především pro Francouze Stendhala a Flauberta. Zejména vybraná společnost zpoza Alp si v 19. století volila břehy tohoto okouzlujícího jezera jako cíl letních prázdnin nebo zastávku na Grand Tour, cestě, kterou podnikali mladí z aristokratických rodin, aby poznali svět.

Od konce 19. století se Lago Maggiore, přímý průchod do Švýcarska, stalo i místem politicky a hospodářsky rozhodujícím; jeho strategický význam posílilo otevření napoleonské silnice přes Simplon a mezinárodní železniční trať.

Určitý význam měly i hory kolem jezera díky stavebním materiálům, které se v nich těžily. Lomů bylo mnoho: v Angeře, jejíž kámen se hojně používal v antice i ve středověku, vápencové lomy v Caldè, které dodávaly surovinu na vápno; v minulosti se hodně používala také růžová žula z Baveno.

Křemičité horniny a složení půdy podporují bujný růst přírody. Na kopcích rostou volně tisy, cesmíny a kaštanovníky. Citroníky, olivovníky a vavřín provoňují vzduch a všude se oko zastaví na rododendronech a magnoliích, azalkách a kaméliích, exotických rostlinách dovezených a vysazených vedle růží, citrusů a jasmínů, aby zdobily břehy jezera.

Nad Lago Maggiore vanou ráno a večer stálé větry, a je tak ideálním místem pro jachting a windsurfing.

Jezero je navíc důležitou zastávkou na tahu ptáků a hnízdí tu různé druhy vodních ptáků. Ve vodách žije mnoho ryb, jako okoun, štika, jelec tloušť, úhoři a ouklejky, které najdete i v typických místních jídlech.

Z nedalekých údolí pocházejí výjimečné uzeniny, jako pancetta a bresaola, mortadela z Ossoly, šunka a violino di capra z Val Vigezzo nebo proslulé bylinkové sádlo z Macugnagy.

Z mléka krav z horských pastvin se vyrábějí sýry se starou tradicí: Toma del Mottarone, čerstvé kozí sýry z Valcuvie, Formaggella di Luino a kozí sýrečky, a k tomu neodolatelná gorgonzola DOP, o kterou se přou Novara a Varese. Mezi všemi vyniká Bettelmatt, vyráběný výhradně na pastvinách obcí Baceno, Premia a Formazza.

Ideálním doplňkem uzenin a sýrů je med, který se u Lago Maggiore vyrábí v sedmi druzích. Sedm různých medů s vynikajícími chuťovými vlastnostmi: kaštanový, akátový, lipový, rododendronový, medovicový, květový a horský květový.

Nechybějí ani typická vína: plná vína jako Ghemme DOCG a Nebbiolo z novarských kopců, Prunent, Nouv Bruschett a Cà d’Matè z údolí Ossoly. Na březích jezera se naopak vyrábějí „Ronchi Varesini“, bílá, červená a růžová vína z Angery.

Na závěr jídla nabízí kraj vzácné destiláty, jako Amaro Mottarone, a typické grappy, například tu z Angery, slavnou od roku 1847 díky grappě „Rossi d’Angera“. V údolích Ossoly jsou typické „Fil da Fer“ a „Genepy“, bílý nebo zelený.

I cukrářství skrývá lahůdky, které si nesmíte nechat ujít: Margheritine di Stresa, sušenky vytvořené na počest královny Markéty Savojské, Intresine z Verbanie, máslové sušenky posypané mandlemi a lískovými oříšky, Amaretti z Gallarate, Brutti e Buoni z Gavirate a tradiční, velmi lehké Biscotti di Novara.