Lake Como

Zářivé a třpytivé ve slunci, tklivé a tajemné v dešti – v tom je tajemství přitažlivosti, kterou Comské jezero odjakživa působí na své návštěvníky. Neobyčejné spojení křišťálově čisté vody, zelených rovin Brianzy protkaných řekami Adda a Lambro a harmonického střídání mohutných štítů a mírných pahorků dělá z tohoto ledovcového jezera, nejhlubšího v Itálii, skutečný ráj.

V pahorkatině rostou hlavně duby a kaštanovníky, v horách jedle, modříny a kleč, směrem k nejvyšším vrcholům pak jalovce a pěnišníky.

Jezero se dělí na tři ramena: na jihozápadě rameno Como, na jihovýchodě rameno Lecco a na severu rameno Colico. Kromě Coma a Lecca stojí za návštěvu Cernobbio, Bellagio, Tremezzo, Menaggio, Colico, Dervio a Varenna.

Jezero obklopuje množství malých městeček šplhajících po horských svazích a všude lze obdivovat architektonické a umělecké památky, opatství a baziliky, vily a zahrady s dlouhou historií, parky a přírodní rezervace. Starobylá sídla, opevnění a bašty, muzea a kostely tvoří celek fascinující z hlediska historického, náboženského, kulturního i uměleckého.

Oblast byla osídlena už v době bronzové; po nadvládě Galů, kteří stavěli hrady a opevnění, ji ovládli Římané a dali jezeru jméno Larius (Lario). Dva slavní obyvatelé Coma z 1. století n. l., Plinius starší a Plinius mladší, dosvědčili rostoucí bohatství městečka, které se stalo jednou z hlavních obchodních cest mezi Itálií a střední Evropou.

V 18. a 19. století se tu začaly stavět četné vily, kde pobývala italská i zahraniční šlechta. Tato nádherná sídla dodávají kraji eleganci a dodnes v sobě nesou vzpomínku na své obyvatele: šlechtice, hrabata, spisovatele a hudebníky, i světově proslulé.

Jmenujme alespoň některé: Silvio Pellico pobýval ve Ville del Balbianello, Liszt se procházel alejemi Villy Melzi v Bellagiu, Gioacchino Rossini byl hostem ve Ville Pliniana v Tornu, Vincenzo Bellini našel milostné útočiště mezi Villou Salterio a Villou Passalacqua v Moltrasiu a Foscolo hledal ve Ville Celesia inspiraci pro své „Grácie“.

Po sjednocení Itálie zažil kraj období slušné prosperity díky rozvoji hedvábnictví a strojírenství. Zpracování kovů je dodnes jedním z nejtypičtějších místních řemesel.

Okolí jezera je ideálním místem pro řadu sportů: horská kola, treking a jízdu na koni, a díky brevě, termickému větru, který nad jezerem vane, si tu přijdou na své i milovníci windsurfingu, jachtingu a vodního lyžování.

Gastronomická tradice kraje dovoluje labužníkům vybírat ze tří různých kuchyní. Jezerní kuchyně, jejímž základem jsou ryby připravované na mnoho způsobů. Především rizoto s filety z okouna, „národní jídlo“ Laria, ryba „in carpione“, osmažená a pak marinovaná v octě s cibulí a bobkovým listem, smažená směs jezerních ryb s ouklejí, agonem, mníkem, filety z okouna a síhem a polévka po tremezzinsku se štikou, pstroužkem, jelcem, mníkem a okounem.

A nakonec „misultitt“ (missoltini): agoni ulovení v květnu a červnu, usušení na slunci a pak uložení pod zátěží ve směsi soli a bobkového listu ve zvláštních nádobách zvaných missolte. Jedí se krátce ogrilované, s kapkou oleje a octa, s opečenou polentou a červeným vínem.

Horská kuchyně, stará a prostá, se točí kolem polenty v různých podobách: polenta „vuncia“ se sýrem, máslem a česnekem; „balota“, kuličky z polenty se sýrovým srdcem; „tocc“, polenta z různých druhů mouky s máslem a sýrem. K tomu patří i další jídla, jako „urgiada“, kroupy vařené nad ohněm a v kouři krbu, „furmentada“, pšeničná polévka z Val d’Intelvi s vepřovými kůžemi, a „mataloch“.

Pozornost si zaslouží i kuchyně roviny, která vychází z tradice Brianzy a v níž vládnou vydatná masitá jídla: „verzata“ (neboli „cazzoeula“, „casoela“ atd.), busecca neboli dršťky, polenta s ptáčky, cotechino s fazolemi a „rustisciada“, typické jídlo z Brianzy z vepřové panenky a klobásek osmažených s cibulí.

I sladkosti mají kořeny v prosté venkovské tradici. Ochutnejte „nocciolini“ z Canza, „miasciu“ ze starého chleba, mléka, vajec, cukru, másla, jablek nebo hrušek, piniových oříšků a rozinek a masigott z Erby z hladké a pohankové mouky, cukru, másla, vajec, rozinek, piniových oříšků, kandovaného pomeranče a kvasnic.

Ceněný je i místní med, zejména kaštanový a akátový. Kraj nabízí také ořechy a sušené ovoce, houby, uzeniny (filzette a cacciatorini), kaštany a velké množství sýrů, mezi nimi Casera, taleggio, ricottu a kozí caprini, a také výborné máslo.

Lidová tradice je základem svátků a slavností, které se předávají z generace na generaci. Najdete mezi nimi akce historické, kulturní i náboženské.

Velmi známá je slavnost „Pesa Vegia“, která se koná každý rok o Vánocích v Bellanu a už 400 let, na pomezí posvátného a světského, předvádí příchod Tří králů v překvapivých kostýmech, nabízí podívanou v podobě závodu „Pese“ ulicemi městečka a okouzlí ohněm na molu.

V Premaně, malé horské vesnici, vyprávějí obyvatelé o dávno zaniklých řemeslech během akce „Premana rivive l’antico“, která se koná v říjnu. Velmi pěkné jsou i kostýmované rekonstrukce středověkého Coma, karneval v Schignanu, slavnost svatého Jana na ostrově Comacina a Festa del Lago ve Varenně.