Lunigiana

Čtrnáct obcí, které tvoří Lunigianu, zabírá rozsáhlé a rozmanité území na samém severu Toskánska, sevřené mezi Apeninami, Apuánskými Alpami a Ligurským mořem. Na pomezí Toskánska, Ligurie a Emilie-Romagny Lunigiana stále silně žije svou historií, spjatou jak s apuánskými Ligury, tak s římskou kolonií Luni, nejvýznamnějším přístavem severního Tyrhénského moře, po níž nese své jméno.

Místní jsou k tradicím tak silně připoutáni, že se neztotožňují s žádným z regionů, ale výhradně s Lunigianou. Toto kouzlo vychutnáte při toulkách po městečkách a návštěvách četných hradů a nádherných starobylých farních kostelů roztroušených po kopcích až k úpatí Apuánských Alp a Apenin.

Údolí dnes tvoří jedinečnou krajinu, která se postupně proměňuje od dna údolí k alpským vrcholům, od silné přítomnosti člověka a jeho činnosti až po naprostou vládu přírody.

Toto spojení a rovnováhu vyčtete z krajiny všude: od kukuřičných polí po terasovité kopce obdělávané pro vinice a olivové háje, od kaštanových lesů po výše položené bučiny a pozvolna až k horským pastvinám. Cestovat po Lunigianě znamená také ponořit se do kraje vůní a starých produktů, typických pro selskou a horskou kulturu.

Dary přírody, šikovně sesbírané a zpracované, se mění v jednoduchá, ale vynikající jídla. Odtud nemůžete odjet, aniž byste ochutnali torta di erbi (slaný bylinkový koláč) nebo testaroli (jakési placky pečené na dřevě a krájené na nepravidelné čtverce) a nesnědli panigacci (tenké placky z vody a mouky) s některou z mnoha místních uzenin či sýrů.

V zimě můžete vyrazit na den nebo i na delší pobyt do lyžařských středisek (nejznámější je Cerreto) nebo obejít četné vánoční trhy, které se pořádají v městečkách.

Po celý rok se naopak téměř všude konají četné slavnosti a lidové veselice: od slavnosti chiodo di maiale v Quercii u Aully v únoru přes slavnost narcisů na loukách Logarghena ve Filattieře v červnu až po nespočet kaštanových slavností v říjnu.

Léto je přímo explozí akcí: slavný jarmark svatého Genesia ve Filettu u Villafranky, slavnost panigacci v Podenzaně, testaroli ve Fosdinovu, polenty s kozím masem v Olivole u Aully a pattony v Agninu u Fivizzana!

Staletý folklor ještě víc ožívá ve slavných „falò“, vysokých hranicích dřeva, které se zapalují pro štěstí nebo na počest některého světce; za zmínku stojí oheň svatého Antonína ve Filattieře 16. ledna a oheň v Cornedě v květnu.