Montalbano Elicona

Montalbano Elicona, bohaté na historii, umění a tradice, je jedním z nejstarších a nejpůvabnějších městeček v pohoří Nebrodi; v roce 2015 bylo zvoleno nejkrásnější vesnicí Itálie.

Někteří se domnívají, že jeho jméno pochází z arabského „Al Bana“, což znamená „výborné místo“; jiní tvrdí, že z latinského „Mons Albus“, podle návrší, na nichž městečko leží a která jsou v zimě zasněžená. Slovo „Elicona“ zase zřejmě pochází z doby řecké kolonizace: Dórové nazvali „Helikon“, tedy „klikatý“, návrší, na němž vzniklo středověké Montalbano, podle tvaru nedalekého potoka.

V kráse tohoto majestátního městečka se snadno ztratíte: středověk je tu stále cítit, s malými domky přilepenými na skalních ostrozích a uličkami vinoucími se mezi četnými kostely, panskými paláci a okouzlujícím hradem.

Hrad, postavený jako obranná pevnost v době štaufské a aragonské nadvlády, se z vůle Fridricha III. Aragonského stal skutečným královským palácem: má dvě podlaží, osmnáct velkých elegantních oken v obvodových zdech nad štaufskými střílnami a nemalý počet portálů a dveří. Prostorné sály vás přenesou do atmosféry starých dvorů.

Nedaleko hradu stojí za pozornost kostel sv. Kateřiny Alexandrijské z roku 1393. Tento románský kostel ukrývá cenné obrazy, například „Cena Domini“ ze školy Guida Reniho, a mramorovou sochu světice připisovanou škole Gaginiů.

Od hradu procházíme uličkami historického centra a poznáváme městečko až ke katedrále. Byla přestavěna v roce 1645, stojí vedle ní mohutná zvonice s cennými bronzovými zvony a je zasvěcena Panně Marii Nanebevzaté a sv. Mikuláši Biskupovi, patronovi horského městečka.

Krajina se na jedné straně táhne k náhorní plošině Argimusco, kde rozlehlé pastviny a staleté lesy, jako přírodní rezervace Bosco di Malabotta, nabízejí návštěvníkům úchvatnou scenérii, a na druhé straně se zvolna svažuje k Tyrhénskému moři a vede pohled až k obrysům Liparských ostrovů.

Neodolatelné kouzlo mají nádherné megality Argimusco: obří vápencové skály neobvyklých tvarů, v jejichž obrysech objevíme lidské a zvířecí postavy a esoterické, téměř magické symboly. Podle některých je vymodelovala tisíciletá eroze větrem a deštěm, jiní tvrdí, že je vytvořil tajemný prehistorický lid usazený v tomto kraji, který tu konal obřady a přinášel oběti bohům.

Mezi nejvýznamnějšími megality se slavnostně tyčí dva velké protáhlé balvany, které prý připomínají symboly mužství a ženství; o několik set metrů dál se majestátně zvedá takzvaný Orel, jeden z nejrealističtějších megalitů na světě, zobrazující profil dravce s roztaženými křídly. Argimusco je jediným megalitickým nalezištěm na Sicílii.

Právě zde pramení řeka Elicona, u níž se v průběhu staletí stavěly vodní mlýny; obyvatelé k nim kdysi chodili pěšky nebo jezdili na mulách a vozili obilí k semletí. Dodnes lze v zeleni obdivovat zbytky starých mlýnů (kola, zdi, náhony zvané saitte).

Na zvláštním území Montalbana Elicony stojí „cubburi“, nazývané také „casotti“: stavby, které připomínají apulijské trulli a sardinské nuragy. Pár set metrů od náhorní plošiny leží nádherná přírodní rezervace Bosco di Malabotta, v přechodném pásmu mezi pohořími Peloritani a Nebrodi. Rezervace zahrnuje nadmořské výšky od 650–700 metrů až do 1341 metrů.

V chráněném území rostou buky, duby cery, duby, borovice, kaštanovníky a lísky, v menší míře také javor, topol černý, vrba, habr východní, cesmína, brslen, dub cesmínovitý, hrušeň polnička a bez černý.

Fauna rezervace je typicky sicilská: žije tu kočka divoká, liška, králík, dikobraz a ježek západní, kuny a lasice, rejsek, plch velký, plch zahradní a prase divoké.

Dále různé druhy plazů, obojživelníků a hmyzu, mezi nimi mnoho dnes již vzácných druhů motýlů.